Hasičská stříkačka

Dne 7. dubna 2018 se do Čelákovic vrátila historická hasičská stříkačka, čtyřkolová koňka ruční, spojená s počátky místního dobrovolného hasičského sboru. Vrátila se ve zrestaurovaném stavu, který se na první pohled vůbec nepodobá výchozí zchátralé podobě. O obnovu stříkačky se přičinili schopní restaurátoři, jednak Jiří Češka ze Zbenic, jednak Augustin Krystyník, kolář z moravského Nového Hrozenkova, který vyrobil potřebná loukoťová kola.

Během restaurování se na litinovém tělese pumpy podařilo odhalit nápis „F Smekal Praha“. Stříkačka je velmi jednoduché konstrukce, kde kola nejsou odpružena. Nedisponuje vlastní nádrží a je proto hydroforem, tedy dodavačem vody, kterým slovy Ottova slovníku naučného „lze vodu z hloubky… ssáti a do jiných stříkaček dodávati“. Jelikož je spojena s osobností Františka Smekala, z významného průmyslnického rodu zaměřeného na protipožární techniku, a s továrnou na Smíchově, mohla být vyrobena pouze v období 1876 až 1883, kdy František Smekal zemřel. Nenáročnost konstrukce posouvá rok výroby směrem ke staršímu z obou dat.

Stříkačka byla vyrobena kombinací několika materiálů: litiny, železa, jasanového dřeva. Její výchozí stav byl bez nadsázky zoufalý, většinu výdřevy, napadené dřevomorkou, se nepodařilo zachránit. Do středové fošny pod pumpou, jak se zjistilo, od počátku značně zatékalo, její stav vlastně komplikoval obsluhu stroje, mohl později ztěžovat i prodej stroje, když byl obtížně opravitelný. Na druhou stranu můžeme být rádi za to, co se uchovalo, a co lze nazvat technickým unikátem. Z původní výdřevy se zachovala jen větší část přední nápravy a obvod zadní sedačky. Dřevo bylo nově namořeno a napuštěno olejem. Kovová konstrukce se zachovala v podstatě celá původní, byla samozřejmě zbavena koroze a povrchově ošetřena. Pouze některé spojovací prvky musely být vyměněny za nově vyrobené. Podle slov restaurátora Češky byly „velké kovové díly v rozebraném stavu opískovány a opatřeny práškovou barvou v odstínu červená RAL 3020, žluté zdobící proužky v odstínu RAL 1003.“ Nově byly doplněny 3 historické sací hadice, 6 m hadice navinuté na nově vyrobený navíjecí buben a opatřené novou proudnicí a některé další prvky.

Hasičské sbory odedávna poskytovaly pomoc při požárech, ale nejen při nich. Živelné pohromy jako povodně či sesuvy vyžadovaly rovněž organizovaný zákrok. Ve středověku úlohu hasičských sborů plnily řemeslnické cechy, jejichž členové byli vybaveni potřebným náčiním. Zpočátku protipožární zákroky připomínaly demoliční akce, neboť než uplatnění málo účinné hasicí techniky bylo efektivnější budovy v sousedství požáru organizovaně ničit, aby se oheň dále nešířil. V počátcích novověku se v arzenálu hasičského náčiní objevila stříkačka. Technický rozvoj spěl kupředu společně s organizačním a taktickým zdokonalováním. To bylo v českých zemích velmi patrné ve druhé polovině 19. století, kdy ve velkých městech vznikaly placené a v menších obcích neplacené sbory. Skutečným mezníkem se stal Řád policie požárové pro království České ze dne 25. května 1876. Ten v § 27 stanovil, že „v každé osadě uzavřené a aspoň 100 domů čítající, musí pohotově býti řádná stříkačka, opatřená potřebnými hadicemi, koši a ostatním příslušenstvím, a mající válce, jichž průměr obnáší aspoň 7 centimetrů, normální závitky šroubové a pokud možná, ssací stroj.“ Tato povinnost se vztahovala i na Čelákovice.

Sbor dobrovolných hasičů se v Čelákovicích ustavil na schůzi 22. května 1881, čemuž přímo předcházelo usnesení obecního zastupitelstva ze dne 29. června 1880 o zřízení hasičského spolku. Zastupitelé Jan Klučina (tehdejší purkmistr), Jan Kamarád, Jan Kučera a Jindřich Čurda byli pověřeni jeho zřízením. Podle čelákovické kroniky „výzbroj a stříkačku novou koupil sbor u firmy Smékal na Smíchově na úvěr, což splaceno z darů, příspěvků, plesů, tomboly a jiných příjmů. Sbor mohutněl statně, maje skoro 60 činných členů. Za předsedu sboru zvolen pan Ot. Ferd. Patočka a za jednatele Jindřich Čurda, za velitele zvolen p. Ant. Ferles čís. 146, později za předsedu pan Václav Kautcký a za velitele pan Jan Kučera. Po úmrtí pana Ot. Patočky byl krátký čas předsedou pan Frant. Říha. Sbor maje účel humánní a šlechetný působí zdárně ve prospěch člověčenstva vzdor všemu příkoří.“

Již předtím se však obec potýkala s údržbou a úschovou hasičské stříkačky, byť o starších stříkačkách nemáme dostatek informací. Stříkačka je zmíněna v protokolu o požární kontrole města z 13. prosince 1856 s přiloženým inventářem vybavení, uvádějícím mimo jiné „jednu velkou stříkačku v dobrém stavu, dále v prohlášení purkmistra Antonína Žebráka z 30. září 1865, které se dotýká zvýšení efektivity protipožárních zásahů (zdrojem SOkA Praha-východ). V čelákovické kronice se dočteme, že „7. listopadu (1867) při velikém větru v polední čas v Toušeni u Tomáše Doška vypukl oheň, který tři stavení v popel obrátil. Stříkačka městská byla od obecenstva k pomoci hašení ohně tam spěchajícího k místu ohně přitáhnuta.“ V roce 1873 čelákovické zastupitelstvo řešilo opravu stříkačky. Dále bylo 18. března 1875 zastupitelstvem přijato usnesení, že stříkačka bude uschována na radnici, což byl úkol tehdejšího purkmistra Klučiny. Stříkačka dlouhodobě nedisponovala vlastním uložištěm a přesouvala se z místa na místo k uskladnění.

Ztotožnění nyní zrestaurované stříkačky s některou ze stříkaček, které zmiňují historické prameny, není jednoduchá a jednoznačná věc, zvláště když se v Čelákovicích a v dříve samostatných Sedlčánkách a v Záluží vyskytovalo vícero stříkaček. Navíc je skutečností, že firma Smekal odkupovala své starší výrobky a repasované je nabízela k dalšímu prodeji. V zápise ze schůze výboru dobrovolného hasičského sboru ze dne 24. července 1881 je uvedeno, že „pan předseda podává stížnost o netečnosti obce Čelákovice (resp. obecního zastupitelstva) ku sboru, a sice, že stříkačka městská není v úplném pořádku a sice že vnitřní fošna jest shnilá…“ Nespokojenost nově ustanoveného hasičského sboru napomohla k řešení základních problémů. Zastupitelstvo dne 7. srpna 1881 hasičský sbor vyzvalo, aby upřesnil, „jaké náčiní ještě zapotřebí má“, a aby předkládal své účty obecnímu zastupitelstvu k přezkoumání. Zároveň se usneslo, že uvolní finanční obnos ve prospěch stříkačky. Podle zápisu z 28. srpna 1881 hasiči jednali o pořízení stříkačky u firmy F. Smekal Praha. Dne 2. října 1881 dobrovolní hasiči na své schůzi řešili dvě nabídky, jak financovat nákup stříkačky, jednak úvěrem od banky Slavie a jednak od Rolnické pojišťovny, rozhodli se nakonec pro druhou nabídku. Podle zápisu z 1. listopadu 1881 byla původně zvažovaná dvoukolová varianta nahrazena čtyřkolovou ve shodě s Rolnickou pojišťovnou, což hasiči přijali s uspokojením. V letech 1889 až 1891 hasičský sbor vyjednával o prodeji staré stříkačky zpět firmě R. A. Smekal, nakonec ji průkazně prodal do tehdy samostatného Záluží, a od firmy R. A. Smekal koupil novou. Nezodpovězená otázka zní, kdy a proč se hasičská stříkačka pořízená s pomocí Rolnické pojišťovny v roce 1881 měla po roce 1891 dostat zpět do Čelákovic. Nyní zrestaurovaný exemplář, který muzeum uchovává neznámo odkdy, minimálně však od padesátých let minulého století, odpovídá typu pořízenému v počátcích existence sboru dobrovolných hasičů Čelákovice.

Přejme si, aby zrestaurovaná hasičská stříkačka dobře reprezentovala historické tradice města Čelákovic jako symbol ochrany města a péče o ně, a aby svědčila o řemeslné zručnosti našich předků.

David Eisner, ředitel muzea

Tento článek vyšel v Čelákovickém zpravodaji 05/2018. Děkujeme řediteli Městského muzea v Čelákovicích panu  Mgr. Davidu Eisnerovi za jeho sepsání a poskytnutí i pro zveřejnění na našich webových stránkách.

Hasičská stříkačka, stav před rokem 1960. Foto: archiv muzea
Hasičská stříkačka po rekonstrukci. Foto: SDH Čelákovice

Hasičská stříkačka "koňka", stav před 1960
Hasičská stříkačka, „koňka“, stav před 1960
konka_2018
Hasičská stříkačka, „koňka“, stav po zrestaurování v roce 2018