Výcvik v dravé vodě
O víkendu 15-17 června 2012 se v kempu Obora ve Veltrusích konal, věřím již čtvrtý ročník výcviku na vodě i ve vodě. Naše jednotka se ho zúčastnila podruhé a tentokrát celého. Pořádajícím sborem byla opět SDH Lysá nad Labem a jako minulý rok jsme se viděli s hasiči z Poděbrad, Velkého Zboží, Byšiček a Vestce a s instruktory z organizace Help In Danger (HID), kteří zajišťovali školení. V sobotu s námi cvičili též hasiči z Lužce nad Vltavou.
Výcvik probíhal v podobném duchu jako minulý rok. V pátek, okolo půl páté odpoledne vyjela kolona hasičských vozidel s čluny z hasičské zbrojnice v Čelákovicích do Veltrus, kde následovalo ubytování a s tím spojené činnosti. Večer jsme byli obeznámeni s plánem výcviku. Poslední aktivitou pátečního večera pak bylo posezení u … stolu.
První víkendový den jsme začali snídaní :), po níž jsme se pustili do výcviku. Okolo půl desáté jsme se všichni přesunuli k nedalekému vodáckému kanálu, kde nám instruktoři z HID vysvětlili základy chování se, bezpečnosti, pasivního a aktivního plavání v dravé vodě. Teoretický výcvik skončil právě včas a do kanálu začala proudit voda. Po počátečním zděšení, kdy jsme si s pohledem na tekoucí živel chtěli sbalit věci a nenápadně se vytratit, jsme překonali respekt z vody a začali nácvik pasivního plavání v dravé vodě. Pasivní plavání je takové, kdy jsme se nechali proudem vody v poloze ležmo na zádech unášet kanálem do míst, kde je už jen slabý proud a je tedy možné z vody vylézt. Dalším typem plavání je aktivní plavání v dravé vodě, které jsme trénovali následně. U aktivního plavání je již nutné vyvinout nějakou fyzickou aktivitu a správně si jej načasovat. V podstatě šlo o to proplout kolem překážky, kde sílí proud a následně se dostat do tišiny, dřív než vás strhne proud u následující překážky. Dalším cvičením bylo plavání ve dvojici, nejdříve pasivně vedle sebe a poté pasivně za sebou. Těmito nácviky jsme spolehlivě vyplnili dvě hodiny po které byla voda do vodáckého kanálu vpouštěna a odebrali jsme se na rychlý oběd.
Po obědě jsme spustili na vodu čluny a trénovali s nimi základní manévry a vytahování tonoucích na palubu. I tato část výcviku uběhla celkem rychle, neb jsme na ni měli necelou hodinu a půl, abychom se stihli vrátit na odpolední výcvik na vodáckém kanálu.
Odpolední část výcviku na vodáckém kanálu byla zaměřena na záchranu osob z dravé vody pomocí záchranného házecího lana. A věřte, že to není zrovna jednoduchá činnost. Vzhledem k rychlému unášení tonoucího vodním proudem si to žádá správné načasování vhození záchranného lana (stejně jako správné zacílení aby tonoucí měl šanci lano chytit). Poté, v závislosti na místě, kde se pokoušíte tonoucího vytáhnout, je nutné rychle jednat, aby se podařilo tonoucího zatáhnout do tišiny dřív, než ho strhne sílící proud u překážek ve vodě. Pokud tonoucího strhne proud, nemá ani on ani zachránce šanci ho na laně udržet a hrozí též stržení zachránce do vody.
Voda ve vodáckém kanále byla zastavena v pět hodin odpoledne a nás čekala ještě další část výcviku na člunech. Z důvodu vyčerpání většiny zúčastněných byl však druhý výcvikový blok s čluny zrušen a nahrazen blokem k regeneraci sil, večeří.
Nedělní část výcviku již probíhala v klidnějším režimu a nebyla ani tolik fyzicky vyčerpávající. Dopoledne jsme si zopakovali základy první pomoci zaměřené především na resuscitaci. Odpoledne jsme vyrazili na společný výlet po Vltavě do Mělníka. Při tom jsme si vyzkoušeli plutí ve skupině (dodržování bezpečné vzdálenosti jako na silnici) a společné proplutí plavební komorou. Jako bonus pak sloužil pohled na krajinu a (p)opálení od sluníčka.
Z výletu jsme se vrátili okolo páté hodiny a zbývalo splnit už jen poslední bod seznamu – sbalení všech drobností co jsme si přivezli, jako třeba člunu a návrat domů.
Takový byl letošní výcvik na vodě. Na závěr musím opět poděkovat, a myslím že tak mohu učinit za všechny od nás zúčastněné, SDH Lysé nad Labem za zorganizování výcviku a za to, že nás pozvali. Instruktorům z Help In Danger za profesionální přístup, školení a trpělivost, neb školit takovou hordu lidí není nikdy jednoduché a samozřejmě i ostatním zúčastněným sborům za dobrou atmosféru, která dle mého názoru panovala. Nezbývá než doufat, že budou prostředky na další ročník tohoto výcviku a že se na něm všichni zase za rok sejdeme.
Radek Henyš
